V Hradci provedl několik úžasných staveb, k nimž patří schodiště na Velké náměstí, sbor kněze Ambrože, Anglobanka, koželužská škola nebo komplex školních budov poblíž Hučáku. Ani architektu jeho génia však nemohlo být dopřáno, aby realizoval veškeré své návrhy. A právě neuskutečněné architektonické a urbanistické projekty, které Gočár vytvořil pro Hradec, představuje až do října Muzeum východních Čech. Výstava Sny a vize má možná trochu trendy název (měli už tehdy umělci "vize"?) a komorní rozměr, ale k vidění jsou zajímavé exponáty včetně několika modelů. Vše precizně instaloval David Vávra, který si navíc nádherně pohrál s jednou vychytávkou. Velmi se mu zalíbil funkcionalistický návrh městské galerie, kterou dokonce na přednášce doporučoval i po těch téměř 80 letech přivést k životu. Podobného štěstí jako Brno, kde byla Zemanova kavárna z roku 1925 v roce 1965 stržena a v roce 1995 znovu postavena, se ale u Labe nejspíš nedočkáme, a tak se radujme alespoň z iluze. Ze sálu Kotěrova muzea, kde výstava probíhá, lze totiž oknem dohlédnout na parcelu, jež byla původně pro galerii určena. Vávra v něm tedy vyvěsil plátno s překresleným návrhem a návštěvník si tak může poměrně se zdarem představit tuto budovu na pozadí dalších funkcionalistických staveb (sokolovna, lázně).
Josef Gočár, Městská galerie v HK, 1930-1932
Josef Gočár, Městská galerie v HK, 1930-1932, model
A v této souvislosti stojí v muzeu za pozornost ještě jedna netradiční expozice - v rámci vlastního projektu Můj Gočár se studenti Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku pokusili pomocí fotografie definovat svůj vztah k velkému tvůrci. V příšeří schodiště jsou k vidění naprosté banality i dílka invenční a podařená, ale snímek, který naznačuje vliv Gočárových staveb na současnou hradeckou architekturu, mě skutečně nadchl (gymnázium křížené s knihovnou).
Můj Gočár, autor Ondřej Lalák
Žádné komentáře:
Okomentovat