Tyjátr

Ostravaci přivezli vtip, že prý jaký je rozdíl mezi Hradcem a jogurtem - v jogurtu je aspoň trochu živé kultury... Ale občas se zadaří i na maloměstě, jak dokládá tradiční a už i renomovaná divadelní přehlídka (vždy posledních deset červnových dní). Vyrazit v jejím průběhu takhle večer do centra obnáší překvapivý zážitek plných zahrádek a jiného lidského hemžení, široce rozprostřeného artistického dění (divadlo se hraje prakticky na každém rohu) a uvolněné atmosféry přívětivých Žižkových sadů. Trochu to připomíná Vary, snad v ještě civilnější podobě bez hvězdného odlesku a vtíravých oficialit. Nebýt slavnostně nastrojeného publika, které vycházelo z Klicperova divadla, člověk by si ani neuvědomil "vážnost" situace.














Viktor Weinhengst, Klicperovo divadlo (původně Městské), 1885

Ale samozřejmě, že v popředí zájmu všech zúčastněných je divadlo - hradecký Drak umí bezvadně bavit malé děti i jejich rodiče zároveň, teenageři z Kouřimi zvládnou Mazaného Filipa možná lépe než Marhoul s Hanákem a herci ostravského divadla Petra Bezruče dokážou na profesionální výkon naroubovat vtipnou festivalovou improvizaci...













Může si člověk uchvácený mnohovrstevnatou krásou Thálie všímat za této kulturní konstelace i jiných doprovodných aspektů? Velice dobře lze třeba pozorovat proměnu a rozšířenou nabídku stravovacích zařízení (proč třeba tzv. luxusní restaurace neprodávají pivo v kelímku i mimo festival?), ale já se v několika málo volných chvilkách věnoval i festivalové architektuře. Na nádvoří Nového Adalbertina (bývalá jezuitská kolej) přivezli z fotbalového stadionu kus montované tribuny, takže obklopeni barokem a s pivem v ruce mohli jste hercům fandit jak v 1. lize.














Václav Rejchl, divadlo Drak (původně Studentský domov), 1922-1923


















Šapitó v sadech bohužel nebylo cirkusově rozměrné a konstukce z ocelových tyčí nutila diváky kývat se podle pohybu herců (i to ale mělo své sousedské výhody). Pak tu máme divadlo Drak, původně studentskou kolej, která ve svém klasickém tvarosloví nese určité ostýchavé znaky rondokubismu. Stěny v sále jsou docela vkusně obloženy různými dveřmi od starých skříní a pelestmi. Činili se také projektanti pouličních stánků, takže když jsem si ráno dával u Žida kafe, nalejvalo mi ho v potu tváře pět statných chlapů...