pátek 23. července 2010

Špalek hoří!

Jubilea významných událostí už stejně nikdo nebere jako osvětový vzorec pro poučení, tak proč je nepojednat trochu bulvárněji...
Dnes uplynulo přesně 100 let, co na hradeckém Velkém náměstí, v samém srdci historické zástavby, vyhořel dům velkoobchodníka suknem V. J. Špalka. Požár vypukl v krámě, který si pronajímal p. Řezáč, a "příšernou rychlostí" se rozšířil prakticky po celém domě až zachvátil i lepenkovou střechu. Účetní v obchodě prý stačil jen vyhodit několik obchodních knih a sám sotva vyskočil. Vše se odehrálo během sobotního rána, krátce po deváté hodině - na náměstí zrovna probíhal trh, čili nechybělo široké obecenstvo.













Hořící dům obchodníka V. J. Špalka, Velké náměstí, 23. 7. 1910

Požár snad vznikl neopatrností učně, který zavinil vznícení rozlitého lihu, podle jiné verze odhodil sirku či doutník do lihu na podlaze někdo ze zákazníků. Dům kupodivu po požáru nevypadal nejhůř, ale první patro bylo označeno za zdevastované vodou. Pan Špalek nelenil a už třetí den nechal objekt strhnout, škoda byla částečně krytá pojistkou. Připadá vám to, až na onu exponovanou lokalitu, pořád jako banální historka?













Dům obchodníka V. J. Špalka (čp. 141) po požáru.

Pokud bychom se podívali z nadhledu, třeba z ochozu Bílé věže, vypadal by půdorys celého případu možná trochu jinak. Špalkovic rodinná firma měla tradici dlouhou přes sedm desetiletí a po takové době stále jenom jednopatrový dům, široko daleko nejnižší. Na honosném rynku vypadal jako chudý příbuzný. No slušelo se to, když jeho majitel zrovna zastával důležitou funkci v místní hospodářské Ústředně, seděl v městském zastupitelstvu a stejně tak ve správní radě Záložního úvěrního ústavu? Od června 1910 se navíc na vedlejším pozemku přes ulici chystala výstavba čtyřpatrového bankovního paláce. Špalek proti takovému sousedovi nejdřív protestoval, ale ten nečekaný požár jeho uvažování obrátil. Oslovil tedy čerstvě třiadvacetiletého architekta Vladimíra Fultnera, který mu navrhl obdobně "výškovou" budovu, a městská rada překvapivě (!) během necelého měsíce od požáru(!) stavební záměr posvětila. Proti oběma domům se sice zvedla silná protestní vlna, poukazující na zničení "starého rázu" náměstí, ale to vše mělo pouze odkladný efekt.


















Klub Za starou Prahu varuje před chystanou výstavbou v severní frontě náměstí, září 1910, nový Špalkův dům nalevo.


Fultner podnikl některé drobné úpravy, kterými zatlačil vrchní patro do mansardy, ale ve výsledku se Špalek konečně mohl pochlubit honosným obchodním a obytným domem, který důstojně reprezentoval jeho významné postavení ve společensko-ekonomické hierarchii Hradce. Vyšla mu onoho 23. července šťastná hvězda, nebo lidé byli a jsou pořád stejní? Já o tom raději oportunisticky neuvažuji - hlavně, že mohl Vladimír Fultner uplatnit svůj talent...













Vlevo Špalkův obchodní dům, Vladimír Fultner, 1910-1911, vedle napravo bankovní palác Záložního úvěrního ústavu, Osvald Polívka, 1911.

úterý 20. července 2010

Architektonický hip hop

Tuhle jsem se začetl:
-"Praha zatuhla nejen přehnanou ochranou historie, ale i vpádem kapitalismu... Architekti byli dřív radikálnější. Dnes se všechno podřizuje investorům a nejlevněji vycházej hranatý jednoduchý tvary, zatímco architektura 60. a 70. let měla tendenci rozbít tvar kostky, vznikaly expresivnější stavby, tvarově barevnější."

-"Dlouhodobě taky sleduju soutěže pro pražskej veřejnej prostor a vždycky mě fascinovalo, že na třetím, čtvrtým místě se často objevila jedna geniální věc, tři byly dobrý, ale vítězná varianta byla vždycky přizdisráčská debilita. Skutečnej důvod je podle mě ten, že ve společnosti panuje atmosféra nezájmu a nekonfliktnosti. Naší pasivitou jsme uvolnili přístup ke korytům lidem, který stojej jen o to, aby se nic neřešilo, bokem odtekly nějaký peníze a hlavně aby nebyl skandál. Komunální politika se často dělá takovým taxikářským způsobem, o uměleckejch a městotvornejch projektech rozhodujou i lidi, který za svoje kulturní vyžití považujou muzikál v Divadle Kalich."


















Někdy to samozřejmě dopadne i tak, že geniální je vítězný návrh, zatímco myšlení odpovědných politiků odéeskové... Jan Kaplický, soutěžní návrh Národní knihovny - Oko nad Prahou, 2006

"Pomník obětem války na pražským Klárově je příklad totálního průseru - David Černý sice vyhrál soutěž na jeho realizaci, ale po jedný jeho větě "Mrtvej komunista, dobrej komunista" ho shodili a dosadili místo něj plastiku Vladimíra Preclíka - jeho řešení vypadá jako z roku 1974, působí jako normalizační blbost."


















Vladimír Preclík, pomník obětem druhého odboje, Klárov, 2004 - 2. cena, ale realizace












David Černý, vítězný návrh na pomník obětem druhého odboje, 2004, nerealizováno. Po uvedeném výroku odsoudil Svaz bojovníků za svobodu Černého "vypjatý antikomunismus", který si prý neslučuje s duchem odboje. Radní Prahy 1 tento verdikt podpořili a s Černým se rozloučili.

-"Vím, spousta lidí Karla Pragera nenávidí. Ale podobně nenáviděná je často i televizní věž, která se pomalu stává ikonou Žižkova... Neříkám, že Prager byl anděl, spíš šlo o obrovskýho egomaniaka, kterej si razil cestu jako buldozer, ale jeho architektura není komunistická. Od socialistickýho realismu upustil hned v začátcích a navazoval na progresivní světový tendence. Byl největším vývojářem své doby, mnoho jeho nerealizovaných projektů má v sobě prvky avantgardy a utopie."















Karel Prager, budova Federálního shromáždění (nyní Národní muzeum), 1966-1973. Málokdo už dnes ví, že Pragerova je pouze ona ocelová konstrukce, reprezentující pozdní bruselský styl. Čtyři sloupy ji vynášejí nad původní budovu Pražské peněžní burzy, kterou navrhl v roce 1938 Kotěrův žák Jaroslav Rössler. Právě tato elastická slohová symbióza dokládá Pragerovu velikost...


















El Lisickij, návrh horizontálního mrakodrapu, 1927 - Pragerova sovětská konstruktivistická inspirace?

-"Generace šedesátejch let uvěřila, že přichází nějaká budoucnost. Pak ale přišlo silný vystřízlivění. Teď mám pocit, že zase pomalu přichází doba, kdy se dá v budoucnost uvěřit. Vidím, že po neofunkcionalistický střízlivosti se tvary znovu rozpadaj. Hledají se nový architektonický ikony pro světový metropole, z nejlepších architektů se stávají globální autority. Vezměte si, co způsobila Fosterova okurka Swiss Re v Londýně či Gehryho muzeum v Bilbau - staly se z nich určitý logotypy města. Podobnou službu Praze 21. století mohla prokázat knihovna od Kaplickýho."


















Jan Kaplický, Hauer-King House, Londýn, 1994

Tipnete si autora předchozích postřehů? Je jím raper a grafiťák Vladimir 518 (Peneři strýčka Homeboye). Kromě jiného se zajímá o architekturu - dělal třeba komiks pro časopis Era 21 a stvořil inscenaci Karel Gott Prager. Rozhovor, z něhož cituji, stojí za přečtení komplet (graffiti, squaterství atd., Respekt 26-27/2010).

sobota 3. července 2010

Hold věži

Pan architekt Václav Aulický to tehdy na Žižkově provedl dokonale, což lze poznat i od nás z Horních Měcholup. Příště se to snad podaří dokumentovat lépe než od stolu přes upatlané okno...













Václav Aulický, vysílací věž Žižkov, 1985-1992, v popředí Primátor English Pale Ale, pivovar Náchod, 2010